Historie

 

Založení včelařského spolku Dzierzon v Českých Budějovicích

Včelařství má v Čechách mnohasetletou tradici. První písemné zprávy o sdružování včelařů však spadají do poloviny 19. století. V r. 1847 byl zřízen první včelařský spolek se sídlem v Třeboni, který však po dvanáctiletém trvání zanikl. V roce 1864 byl založen včelařský spolek v Chrudimi. Jako třetí nejstarší včelařský organizovaný spolek včelařů byl právě českobudějovický.

Dne 30. března 1867 vešel v život první včelařský spolek na českobudějovicku, „Včelařská jednota Dzierzon se sídlem v Olešníku“ . Měl to být spolek, sdružující včelaře z jižních Čech. Jeho sídlo v Olešníku nedaleko Českých Budějovic vyplývalo z toho, že u jeho zrodu stál kaplan z nedalekého Zahájí Jan Bedřich Tischler. Ten také, vědom si těžkostí u rakouských úřadů při povolování nových organizací a institucí, se rozhodl požádat brněnský Moravský včelařský spolek, aby převzal nově založenou organizaci jako svou pobočku. Výbor brněnského spolku jeho přání vyhověl a 1. dubna 1869 poslal zakladateli a jednateli včelařské jednoty Dzierzon J. B. Tischlerovi listinu, v níž mu sděluje, že „…uzavřel tentýž výbor včelařskou jednotu Dzierzon ve Volešníku do seznamu údů včelařského spolku moravského vřaditi…“. Téhož roku bylo rozhodnuto přenést sídlo jednoty z Olešníku do Českých Budějovic jako přirozeného středu jižních Čech, odkud také bylo nejvíce členů.


Historie včelařské organizace v Českých Budějovicích

Prvním kronikářem včelařů byl Karel Pinc, který se po druhé světové válce podujal vytvořením kroniky od samého počátku činnosti spolku a pracoval na ní až do roku 1952. Kroniku po něm převzal přítel František Pohan, významná včelařská osobnost a dlouholetý předseda výboru včelařů. Kroniku vedl až do roku 1984. Další záznamy v kronice byly zapisovány př. Karlem Fischerem, dále pak př. Ing. Františkem Stupkou a dnes kroniku spravuje přítel Pavel Ševčík.

Přestože Karel Pinc neměl pro první historické záznamy jediný doklad z roků 1867 až 1894, podařilo se mu z různých pramenů získat některé zajímavé informace a do kroniky je uvést. Tak kupř. v roce 1872 si vlastenecké cítění českých včelařů vynutilo oddělení od německých včelařů, vytvoření českého spolku a od roku 1875 také vydávání časopisu českého včelařského ústředí „Včelař“, který se stal základem včelařské spolkové knihovny.

V roce 1879 byla v Českých Budějovicích pořádána první včelařská výstava. Ještě v roce 1880 se v budějovickém spolku udrželi Němci, kterým se více zamlouvala práce v českém spolku než v německém.

V dalších záznamech ze získaných informací jsou uváděny počty členů, jejich aktivity při různých příležitostech a také jména některých funkcionářů spolku. Tak v roce 1881 bylo ve spolku 152 členů, přičemž pouze 60 z nich bylo aktivních, v roce 1888 měl však spolek pouze 32 členy s 285 včelstvy.

Z roku 1894 se zachovala pouze pokladní kniha, z jejíchž záznamů lze vyčíst: Včelařská jednota Dzierzon v Českých Budějovicích měla 71 členů z 22 obcí. Přípovědné (zápisné) se platilo 20 krejcarů, členský příspěvek 30 krejcarů z každého včelstva. Celoroční administrativní vydání spolku činilo 1 zl. 46 kr. a celoroční obrat činil 37 zl. 50 kr.

Rok 1895 nebyl nijak odlišný od let předcházejících, ale je určitým předělem při sledování historie včelařství na Českobudějovicku, především proto, že jsou dodnes zachovány ucelené doklady o činnosti spolku ve formě tzv. „Zápisníku o schůzích včelařské jednoty Dzierzon na Budějovicku“. Kronikář Karel Pinc tak mohl již na základě studia jejich obsahu sestavovat mnohem celistvější zápisy do kroniky.

V roce 1895 se konala výroční valná hromada včelařské jednoty Dzierzon v Kamenném Újezdě za přítomnosti 15 členů, na níž byla přednesena zajímavá přednáška K. Šafránka “O úpravě a zazimování včel” a ke konci schůze bylo usneseno koupit pro spolek medomet a stroj na tlačení mezistěn. V následujícím roce byla na valné schůzi v Domě katolických tovaryšů v Českých Budějovicích přednesena kočujícím učitelem včelařství Rudolfem Englem přednáška, na níž doporučoval “spekulativní krmení včelstev rozředěným medem a cukrem, a to zejména k večeru, neboť tím se získají časté roje”. Během roku jednota zakoupila medomet a stroj na tlačení mezistěn. Bylo usneseno, aby byla v Českých Budějovicích ustavena Ústřední včelařská jednota tržní a 1 kg medu byl prodáván nejméně za 1 zlatý.

Roku 1897 měla budějovická včelařská jednota již 85 členů. Poprvé byl zvolen delegát Josef Šmíd z Kamenného Újezda do zemědělské rady království českého, který však zklamal důvěru členů, neboť volil na svůj vrub jiného delegáta, než mu bylo uloženo. Byla otevřena tržnice medu v Jírovcově ulici a také byla založena spolková knihovna s 61 svazky. V roce 1898 klesal zájem o spolkovou činnost a ozývaly se hlasy proti konání schůzí na různých místech s tím, že “klesá vážnost spolku, když se s ním chodí za členy jako s medvědem”.

Přelom dvou století zdaleka neznamenal přelom v práci včelařské jednoty Dzierzon. Počet členů se zvýšil, ale neplatili řádně členské příspěvky. Proto bylo v roce 1900 rozhodnuto, aby byly odpuštěny dlužné členské příspěvky, zaplatí-li člen příspěvky zpět za poslední tři roky. Bylo usneseno požádat Národní jednotu pošumavskou o hmotnou podporu. Osvětově vzdělávací činnost se zaměřovala na péči o chov matek přednáškou „Kterak královny snadno lze se zmocniti“, na lití mezistěn pomocí lisů a na pěstování rostlin významných pro včelařství. Bylo usneseno přijímat členy jen z obcí přilehlých k Českým Budějovicím, vzdálenější mají mít své tzv. včelařské besídky.

Z událostí roku 1902 stojí za zaznamenání uskutečněné přednášky „O pěstování královen“, „O plemeni včel pro nás nejlépe se hodícím“ a „O znamenání královen“. V dalším roce navrhl výbor přijetí nových stanov doporučených Ústředním zemským spolkem včelařským. V roce 1904, měl již spolek vlastní spolkové razítko podle znění nově schválených stanov: „Včelařský spolek Dzierzon v Českých Budějovicích“. Zároveň mu bylo uloženo dát natisknout 300 kusů stanov tak, aby obsahovaly i legitimaci a rubriky o zaplacení členských příspěvků. Nově zvolený výbor se usnesl požádat český odbor Zemědělské rady o subvenci 500 K na zřízení vzorného spolkového včelínu; včelín při rolnické škole by mohl být rozšířen a opatřen praktickými pomůckami. Schůze s včelařským spolkem Dzierzon spolupořádal také Hospodářsko-lesnický spolek v Českých Budějovicích a Hospodářský spolek Čakov. Byl uspořádán kurs šití rohoží a široce bylo zdůvodňováno, proč chovat včely ve slaměných úlech. Bez nadsázky lze říci, že rok 1904 byl rokem velkého zlomu v dosavadní historii včelařského spolku Dzierzon, protože se vyznačoval mimořádnou aktivitou a velkým úsilím o povznesení včelařství na českobudějovicku.

V roce 1905 byl dlouholetý předseda Karel Šafránek jmenován prvním čestným členem spolku Dzierzon a na slavnostní schůzi mu byl odevzdán diplom čestného členství. Delegát zemského ústředí Jan Forst z Příbrami mu předal nejvyšší vyznamenání, jaké mohlo zemské ústředí udělit – stříbrnou medaili „Za zásluhy“. Oslavenec poděkoval, daroval spolku ve prospěch spolkového včelína obnos 30 K a včelařské náčiní. Nato přednesl pojednání „O včelí vši“, které se všem velmi líbilo.

Spolek požádal Zemskou školní radu v Praze, aby na učitelských ústavech byli studenti, budoucí učitelé, vyučováni včelařství. Byly to velice moudré požadavky. Zařízený včelín při rolnické škole se stal majetkem spolku a na něm byla zřízena výzkumná stanice. Bylo uvedeno v život včelařské pojištění, přičemž pojistné bylo vázáno na odběr časopisu Český včelař a činilo 23,40 K. Vzrostl zájem o včelstva, ale nebyla k dostání, zejména domácí včely nebyly ke koupi vůbec.

V roce 1906 byla Zemskému výboru poslána žádost, aby na všech hospodářských učilištích bylo vyučováno včelařství jako samostatný předmět, a to včelařem odborníkem. Zároveň byl žádán Zemský ústřední včelařský spolek v Praze, aby zřídil pozorovací včelařskou stanici na Dobré Vodě. Byl uspořádán včelařský kurs o včelaření z hospodářského, přírodního a finančního hlediska, o zpracování medu v nápoje, o výrobcích z medu, o využití medu v průmyslu. Bylo předneseno mnoho přednášek a prý to byl „velezdařilý první včelařský kurs v Českých Budějovicích a v jižních Čechách vůbec“. V tomto roce bylo zaznamenáno, že mnozí členové ze spolku vystoupili, protože se pro členy stalo závazné odebírání časopisu Český včelař a vydání jednotlivce bylo ročně o 2,- K větší. Na úbytku členů se podílela i krizová situace, kdy mnozí včelaři přišli téměř o všechna včelstva. Velice pokrokové myšlenky přednesl na přednášce “O zazimování včel” Václav Jakš, který nedoporučoval choulostivé ucpávání a obkládání úlu slámou. Naopak doporučoval raději ponechat včelám přístup zdravého vzduchu a dosti medu. Vyslovil myšlenku, že nebude dlouho trvat a všichni budou zazimovávat na studeno.

Rok 1910 byl v následujících letech popsán jako „jeden z nejhorších, co staří včelaři pamatují. Medová žeň v prvých červnových dnech, zejména z trejzelů, byla velice vydatná, ale záhy přišly deště a zimy a přerušily život v úle – mnohé silné včelstvo během července hlady zmíralo nebo královna hojně kladoucí pro nedostatek potravy zahynula“. Roku 1911 prožili včelaři velkou událost. Poprvé v Českých Budějovicích byly při včelařské schůzi v místnosti Na pivnici, kde mělo tehdy své stanoviště „Elektrické divadlo“, promítány učitelem včelařství Forstem z Příbrami nové světelné „diaskopy“ a film „Ze života včel“.

Na žádost Václava Jakše se v roce 1912 spolek zúčastnil hospodářské výstavy v Písku. Byly vystaveny exponáty: včelařská mapa budějovicka, brožura z r. 1679 „Názor o včele a včelařství“, fotografie včelína, vlastnoručně vyrobené včelařské potřeby. Škoda, že se zmíněná historicky velmi cenná brožura nedochovala do současnosti. Předchozí rok byl zde hodnocen příznivě, takže „poněkud osladil předešlá léta trpká pro včelaře“. Už během června se plnily medníky a vytáčelo se dvakrát, u silných čeledí i třikrát. Průměrná sklizeň medu na včelstvo činila 7 až 8 kg.

V roce 1914 se veškerá pozornost a činnost soustředila na chystaný včelařský sjezd a výstavu v Praze. Přípravy se konaly, leč výstava ani sjezd se nekonaly – vypukla 1. světová válka.

Po roce 1915, kdy každý kotrč medoval a z hojnosti medu jsme se těšili, přišel neblahý rok 1916“. Medu bylo málo, byl vzácným produktem i v rodině včelařově; dosáhl ceny až 10,– K za 1 kg a nebyl k dostání. V posledním válečném roce 1918 se jednalo o požadavku ústředí odvádět 1 kg medu z mateřského úlu. Bylo však dohodnuto, že kdo měl dobrou snůšku, odevzdá 1 kg z mateřského úlu, kdo horší, odvede jen 0,5 až 0,3 kg, nebo také neodvede nic, musí mít však písemné stvrzení slevy. K povinnému odvodu medu však již nedošlo. Světová válka skončila.

Vznik samostatnosti byl včelařským spolkem Dzierzon uvítán na členské schůzi 15. prosince 1918, po slavnostním projevu ke vzniku republiky všichni zpívali hymnu Kde domov můj. Shromáždění byli požádáni, aby si v této chvíli vzpomenuli na vdovy a sirotky po padlých a dobrovolně přispěli sbírkou. Bylo vybráno 118 K, ze spolkové pokladny bylo přidáno 32 K a tomuto účelu bylo tedy odevzdáno celkem 150 K.

S dvouletým zpožděním se v červenci 1919 uskutečnila odložená Slavnost k padesátiletému trvání spolku. V hostinci p. Chalupy byla vkusně vyzdobena zahrada a výstavní pavilon, stoly hostů byly ozdobeny květinami. Delegát včelařského ústředí povzbudil k vzájemné včelařské a vlastenecké svornosti. Poté byl odeslán telegram ústředí a prezidentu republiky. V tomto roce je zaznamenáno ještě několik událostí. Bylo uvažováno o racionálním využití spolkového majetku a pro spolkovou knihovnu byl zpracován výpůjční řád. Na stížnost o úhynu včel ve Friedlově továrně na marmeládu nařídilo okresní hejtmanství, aby místnosti a okna byla zaopatřena tak, aby byl včelám zamezen přístup do výroben. Při prováděné parcelaci schwarzenberských statků bylo žádáno o příděl půdy na Světlíku a z Buquoyova panství Červený Dvůr. Bylo oznámeno, že časopis Český včelař bude vycházet dvanáctkrát ročně bez obálky, čtyři listy budou slovenské, časopis Včelařská revue bude vycházet čtyřikrát ročně.

V roce 1920 pozoruhodně stouply ceny včelstev na 300 Kčs, rojů na 100 Kčs a zejména medu, u něhož 1 kg dostoupil hranice až 32 Kčs. V následujícím roce bylo doporučeno zřídit družstvo pro zpracování a zužitkování medu. Byl stanoven podíl 100 Kčs a 1 kg medu z každého včelstva, přičemž ústředí nabízelo subvenci. Zatím měla být vařena medovina a medová limonáda. Medovina měla být po uložení předložena při členské schůzi k ochutnání, teprve potom by se upsaly podíly a začalo by se s výrobou. Členům by byla vyměňována hotová medovina za med.

Přínosem roku 1926 bylo založení chovatelského družstva české černé včely, ke kterému došlo na základě vybídnutí z ústředí. Byla uspořádána přednáška profesora rolnické školy p. Slavíka na téma “Chov černé včely”.

V  roce 1930 vešlo v platnost župní zřízení, Československá republika byla rozdělena na 13 žup. České Budějovice byly 9. včelařskou župou, která měla 32 spolků. Ustavující schůze se zúčastnili delegáti každého spolku, vždy na 25 členů byl volen 1 delegát. Výborem bylo doporučeno uvést do pořádku evidenci členů, zavést přesnou členskou kartotéku a oživit zájem o půjčování knih. Organizace měla již 232 členů, 1 795 včelstev.

Od roku 1934 až do roku 1940 všechny záznamy zmizely. Doba okupace přinesla řadu problémů, nesrovnalostí, nejasností, podle zápisů i značné omezení spolkového života.

Po šesti válečných letech si lid svobodně vydechl. Členové se v roce 1945 seznámili s nařízeními a povinnostmi vůči spolku a ústředí Svazu pro drůbež, vejce a med. V zápisech je zachycena radost z osvobození i smutek nad obětmi národa v koncentračních táborech a gestapáckých žalářích.

Rok 1947 byl pro včelařský spolek Dzierzon jubilejním, oslavil 80 let trvání. Byla získána vlastní spolková místnost ze zrušeného obchodu. Byla obnovena funkce místních včelařských důvěrníků pro každou obec. Mezi včelaře byl rozdělován příděl cukru, který byl na lístky. Citelný nedostatek vosku byl aspoň zčásti odstraněn přidělením 135 kg mezistěn. Spolku byla Fondem národní obnovy přidělena zahrada u Charvátova dvora, spolek zde z vlastních zdrojů zřídil včelín, koupil hoblici a zahradní nářadí. Byl však i rokem, kdy se šířila akarinosa. Včely se léčily novým přípravkem New-Froor, 16 včelstev však po léčení uhynulo. Prvně se objevil velice účinný lék BEF, vynález ředitele výzkumného ústavu Dr. Jar. Svobody z Dolu. Roku 1949 byl zřízen Krajský včelařský odbor (krajské zřízení nahradilo zřízení župní), v jednotlivých okresech byli zvoleni okresní důvěrníci. Rok 1949 byl rokem renesance života českobudějovického včelařského spolku Dzierzon.

V roce 1950 se začínal vytvářet družstevní a státní včelařský sektor. Včelaři dodávali roje, oddělky i včelstva a jednotná zemědělská družstva či státní statky je podle stanovených cen odkupovaly. Negativní jevy kolektivizace bylo rozorání mezí, sloučení políček a luk ve velké lány. Pro včelaře vyvstal nový závažný problém, a to hledání vhodné včelí pastvy. V následujících letech vznikaly velké problémy při nesvědomitém práškování obilních kultur ze strany JZD a státních statků. Chemické prostředky způsobovaly hynutí včel – létavek. Akarinosa byla toho roku na ústupu díky léku BEF. Bylo nově zaváděno povinné školení včelařů začátečníků, které mělo zvýšit kvalifikaci začínajících včelařů, ale hlavně zamezit lavinovitý přístup lidí do včelařské organizace pro domnělý zisk.

Rok 1953 přinesl nemilé překvapení v podobě měnové reformy. Peníze byly přepočteny pro vklady v poměru 5:1, pro hotovost 50:1. Dalším překvapením bylo i zavedení daně z příjmu ze včelařství. Byla stanovena nová výše členských příspěvků: členský příspěvek byl 16 Kč, z něho se odvádělo ústředí 10 Kč a tak spolku zůstávalo 6 Kč. Za pojištění jednoho včelstva se platilo 1,20 Kčs. Osvětová činnost se rozrůstala, velký zájem byl o přednášku doc. Dr. Jar. Svobody „O včelích nemocích“.

Společnou dobrovolnou prací několika nadšených členů byla vybudována spolková včelařská zahrada se včelínem. Doposud se každoročně zvyšoval stav členské základny, byly pořádány kurzy chovu matek a kurzy pro začátečníky.

Zájem o členství v této době silně upadal, takže ze třísetčlenné organizace přešlo do roku 1955 pouhých 80 členů. A nakonec soudním rozhodnutím musel být pozemek, na němž byla zřízena spolková včelařská zahrada, vrácen původnímu majiteli, který část výměry odprodal ke stavbě dvou domů.

Činnost výboru se týkala přídělů cukru 2 kg na jedno včelstvo ale zvyšoval se zájem o pokrokové metody, zejména v chovu matek a rentabilitě včelaření. Včelstva však utrpěla postřiky zemědělských kultur, špatným počasím, nedostatkem pastvy, medný výtěžek byl nedostatečný. Ministerstvu zemědělství byla zaslána stížnost na neutěšený stav ve včelařství. Namísto tradičního názvu Včelařský spolek Dzierzon se začalo užívat označení Základní včelařská organizace. Organizace měla 259 členů s 1 815 včelstvy. V celém obvodu organizace se rozšířila roztočová nákaza. Byl objeven nový přípravek k preventivnímu léčení včelstev, švýcarský Folbex.

V následujícím roce se konal II. celostátní včelařský sjezd. Hospodaření výboru bylo aktivní, osvětová činnost se stále úspěšně rozvíjela. Počasí nebylo příznivé rozvoji včel, hlavní snůška byla malá, nedařil se chov matek, i nadále trvalo šíření roztočové nákazy. Nemocná včelstva byla léčena Folbexem, který darovala organizace zdarma postiženým včelařům. Zdravotní stav včelstev se však nelepšil, byl zakoupen mikroskop a zdravotní referent př. František Válek byl vyslán do Výzkumného ústavu včelařského v Dole, kde byl pořádán kurs mikroskopování. Se zájmem členstva i včelařů z okolních organizací se setkala přednáška přítele Otakara Brennera, významného včelařského výzkumníka na téma „Zákonitosti v životě včel“.

V r. 1964 vyvstaly výboru problémy. Městský národní výbor rozhodl o uvolnění místností, které používala základní organizace, a náhradou přidělil novou místnost v Piaristické ulici. Pěkné počasí v době snůšky mělo příznivý vliv na medný výnos, pro nedostatek konví však musel být výkup přerušen a med museli včelaři ponechat ve svých nádobách.

Rok 1965 byl rokem 20. výročí osvobození vlasti a 700 let od založení města. Zasloužilým členům byly za poctivou práci předány diplomy, podle kronikáře je však význam chovu včel oceňován pouze slovy, prakticky se ale pro něj dělá velmi málo. Na III. celostátním včelařském sjezdu byly schváleny nové stanovy. I když v následujících letech počet členů výrazně neklesal, zájmu o včelaření ubývalo.

V roce 1967 si naše organizace připomínala 100 let od založení včelařského spolku Dzierzon uspořádáním slavnostní schůze, které se zúčastnilo mnoho hostů z širokého okolí. Součástí oslav byla na výstavišti uspořádána včelařská výstava s námětem „Včely a květy“. Trvala tři dny. Celá akce byla velice úspěšná. Starosti působilo nebezpečí šíření nákaz hniloby plodu. Byla zjištěna dvě ohniska nákazy. Nemalou starost stále působilo včelařům poprašování a postřiky zemědělských kultur prostředky pro včely jedovatými. Počasí včelařům nepřálo, snůška byla malá.

Přes okupaci sovětskou armádou v roce 1968 a vzrušené politické události pokračovala činnost včelařské organizace dál, jen zájmu a aktivity členů ubývalo. Zvýšenou pozornost bylo třeba věnovat zdravotnímu stavu včelstev, v obvodu organizace byl zjištěn mor včelího plodu. Nastaly potíže se zvýšenými náklady na nájemné za schůzovní místnosti.

V roce 1971 se konal ustavující sjezd Českého svazu včelařů, na němž byly schváleny nové stanovy.

Pastevní rok 1973 byl pro celou jihočeskou oblast nepříznivý, a to ještě přinesl novou starost, kromě roztočové nákazy začala včelařům působit šířící se nosema, kterou se snažili léčit Fumagilinem. Osvětová činnost vykazovala dobré výsledky, zejména v chovu kraňky. I když se v dalším roce 1974 chov nedařil, zájem o kvalitní chov neubýval. Za zaznamenání stojí, jaký byl na jaře průběh počasí. Po mírné zimě kvetly již 27. 3. za teploty 16 °C jívy a sasanky, 8. 4. rozkvetly třešně, hrušně, pampelišky, 11. 4. při teplotě 20 °C se objevila první snůška, avšak 14. 4. za nočního mrazu při -7 °C byly spáleny květy, poupata a mladé listí. Následovalo sněžení, deště, květnové přeháňky. V červnu překvapila včelaře velká medovicová snůška s průměry 20, ale i 30 až 40 kg medu na venkovských včelínech.

Rok 1975 byl opět rokem s bohatou osvětovou činností. Ředitelství celostátní zemědělské výstavy Země živitelka jednalo o obeslání včelařské expozice se sekretariátem ÚV ČSV, odkud byl dovezen jeden starodávný úl a medomet, paleta čtyř nástavkových úlů, elektrický zvratný medomet a kolekce včelích produktů. Vše se vešlo pod malý přístřešek. Podcenění akce bylo návštěvníky výstavy odsuzováno.

II. celostátní včelařský sjezd další činnost organizace výrazně neovlivnil. Z oblastní stanice Jabloňany zakoupil výbor 5 inseminovaných matek kmene Troiseck. Racionalizační činnost byla zaměřena na získání zkušeností s novými druhy úlů. Na výstavě Země živitelka byly vystaveny různé druhy včelařských potřeb.

Počátek roku 1979 velmi nepříznivě zasáhl včelařské hospodářství. Lednové teploty hluboce poklesly a pohybovaly se od -15 do -25 °C. Celé území bylo zaváto spoustami sněhu. Nastaly potíže s uhlím, dostavil se nedostatek elektrického proudu, byla omezena průmyslová výroba. Na školách byly zavedeny zimní prázdniny. Těžký a vlhký sníh počátkem dubna způsobil v lesích velké polomy borovic a vývratě smrků. Příchod jara se opozdil, první prolet včel nastal až 14. března při teplotě 10 °C. Zklamala nektarová i medovicová snůška, nebyl med. Teprve počátkem září se objevila medovice na lípách a javorech, ale med již nebylo možné vytočit.

V roce 1981 se podařilo utvořit žákovský včelařský kroužek, byl zajištěn pozemek pro umístění úlů, určených k chovu včel. Vážné starosti začalo působit šíření nové nebezpečné nákazy včel, roztoče Varroa Jakobsoni, který byl nalezen v okrese Ústí nad Orlicí. K identifikaci nákazy byl nařízen sběr vzorků měli.

Nedostatek cukru v prodejnách způsobil potíže při doplňování zásob při zazimování. Nebývalé medné snůšce v následujícím roce prospělo suché a teplé počasí. Snůška pylu, nektaru a medovice trvala nepřetržitě až do podzimu. Varroáza zatím v obvodu organizace nebyla zjištěna. K vyšetřování a preventivnímu léčení se používalo zadýmování včelstev přípravkem s účinnou látkou Amitraz.

Důležitou činností výboru v následujícím období bylo vytvoření funkcí včelařských důvěrníků a řízení jejich práce. Pro informaci členů bylo zahájeno vydávání informačních Zpravodajů. V rámci včelařského vzdělávání bylo nejaktivnějším členům doporučeno studium na Ústřední včelařské škole. Základní organizace tak získává široký kolektiv učitelů včelařství. Členové organizace nakoupili z registrovaných chovů 97 matek, na které byla poskytnuta dotace z prostředků základní organizace. Byl uspořádán zdařilý kurs chovu.

V roce 1986 bylo schváleno zvýšení členského příspěvku z každého včelstva o 2,- Kčs. Několik členů organizace vyslovilo požadavek založit novou základní organizaci na Borku a svoje členství v českobudějovické organizaci ukončit. Do nově utvořené základní organizace se sídlem v Borku byly začleněny důvěrnické obvody naší organizace spadající do přilehlých obcí Hrdějovice a Rudolfov. Varroáza se neustále šířila, v organizaci stále ještě nebyla zjištěna. K zajištění kvalitního chovného materiálu bylo zakoupeno 5 inseminovaných matek. Členové žákovského kroužku Josef a Štěpán Rybovi přispěli k vítězství družstva Jihočeského kraje v IX. ročníku národního kola soutěže Zlatá včela a Josef Ryba se stal i absolutním vítězem v kategorii jednotlivců.

Rok 1987 byl rokem 120. výročí založení včelařské organizace. Širší veřejnosti bylo toto výročí připomenuto článkem v Jihočeské pravdě. Pro své členy vydala základní organizace nevázanou publikaci, v níž přítel PhDr. Zdeněk Mráz historicky zpracoval 120 let činnosti organizace. Protože se roztoč Varroa objevil již v blízkém okolí organizace, zakoupila základní organizace ve Výzkumném ústavu včelařském aerosolový vyvíječ. Zvýšil se zájem o racionalizaci včelaření a na tomto úseku vyvíjel úspěšnou činnost odbor nízkonástavkového včelaření pod vedením Ing. Václava Kříže.

Následující rok byl pro naše mladé včelaře opět velmi úspěšný. První a druhé místo v okresním kole soutěže Zlatá včela získali bratři Štěpán a Josef Rybové a v soutěži mladších žáků obsadili přední místa Pavel Stibor a Zuzana Křenková. Tento rok byl významný také pro činnost výboru, protože byly poprvé zpracovány evidenční údaje o včelařích na počítači. Údaje byly využitelné jak pro přehled o umístění a počtu včelstev, o kočování, pro tisk adresních štítků při rozesílání informačních zpravodajů aj.

V roce 1989 se ujal vedení kroniky př. Karel Fischer. Poprvé byl při vyšetření zimní měli nalezen roztoč Varroa v 17 včelstvech u 3 včelařů v obcích Staré Hodějovice, Suché Vrbné a Srubec. Včelstva byla proto v těchto obvodech přeléčena po podzimní fumigaci aerosolem. Po zhroucení komunistického politického zřízení v listopadu 1989 se otevřelo pro včelaře zcela jiné ekonomické prostředí jak pro spolkovou činnost, tak pro soukromé včelaření. Politické změny se tak promítly i do života všech včelařů. V prosinci se uskutečnila osobní návštěva čtyř zástupců naší organizace u předsedy místní organizace Hornorakouského svazu včelařů ve Freistadtu s cílem navázání kontaktů a výměny zkušeností s rakouskými včelaři. Jak se v následujících letech ukázalo, byla to aktivita velmi vydařená, protože došlo k několika návštěvám u rakouských včelařů a ti naopak několikrát navštívili stanoviště našich včelařů.

Stěžejním úkolem roku 1990 byla péče o zdravotní stav včelstev. Okresní veterinární správa uspořádala v rámci prevence, vyhledávání a likvidace ohnisek moru plodu odbornou instruktáž prohlížitelů včelstev z řad členů ČSV. Aktivita v osvětové činnosti byla nižší, vlivem změn ekonomických vztahů došlo ke snížení počtu včelařů.

V únoru roku 1991 skončila možnost konat měsíční schůze výboru ZO v místnostech, které měl okresní výbor ČSV pronajaté v Piaristické ulici, protože budova byla v restituci vrácena majiteli. Veškeré dokumenty byly uloženy v garáži rodinného domu př. Ing. Františka Stupky a v jeho zahradním altánu se konaly výborové schůze. Toto provizorium potrvalo ještě několik dalších roků. Velký úspěch měl Včelařský den, uspořádaný při příležitosti celostátní zemědělské výstavy Země živitelka, jehož se zúčastnil ředitel Výzkumného ústavu včelařského Ing. Vladimír Veselý, CSc a významný rakouský výzkumník, vědec a osobnost evropského včelaření prof. Dr. Friedrich Ruttner.

I když státní příspěvek na zazimování měl podpořit vedení včel do zimy, došlo k dramatickému poklesu včelstev. Výbor se v následujím roce zabýval rozborem příčin hrozícího trendu ve snižujícím se počtu včelařů a zejména včelstev. Kromě jiného zmínil nezájem o kočování, malou efektivitu včelaření, větší soustředěnost na soukromé podnikání. Přesto, že bylo zjištěno 8 ohnisek zamoření varroázou, byl zdravotní stav v jihočeském kraji oproti jiným krajům poměrně dobrý.

V roce 1994 byly uspořány instruktážní besedy o chovu matek na včelařském stanovišti př. Ing. A. Křenka a Ing. P. Stibora, kde měli účastníci možnost získat chovný materiál a otevřené matečníky od inseminovaných matek, které výbor ZO pro zkvalitnění chovů zakoupil. Přednášky se v tomto roce pro malý zájem včelařů nekonaly. Varroáza byla zjištěna již v 96 ohniscích. Zájezd ke včelařům do Českých Budějovic uspořádalo vedení Rakouského včelařského svazu ve Vídni na závěr sjezdu rakouských učitelů včelařství. Byli mezi nimi přední rakouští svazoví funkcionáři. V tomto roce poskytlo na podporu včelařství Ministerstvo zemědělství včelařům na každé zazimované včelstvo dotaci.

V následujícím roce se zdravotní stav včelstev opět citelně zhoršil, vlivem silného podletního napadení včelstev varroázou uhynulo na počátku a během zimy v některých, zejména příměstských oblastech značné množství včelstev. Organizovaných členů i včelstev opět znatelně ubylo, organizace měla 150 členů se 1200 včelstvy, oproti minulému roku méně o 173 včelstev. Pravidelné měsíční schůze výboru se konaly již v zasedací místnosti Okresního výboru Českého zahrádkářského svazu v Kněžské ulici.

Několik posledních roků, na které si většina včelařů základní organizace ještě živě vzpomíná, nepovažujeme v současné době ještě za historii. Snad za několik dalších včelařských roků.

(S použitím materiálů, vydaných ke 130. výročí ZO ČSV v Českých Budějovicích, zpracoval Ing. V. Kříž)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *